Miloš Andrt
Jako přírůstek do kapely jsem záhy i já dostal úkol sesmolit stručný profil svého dosavadního soužití s hudbou všeho druhu.
Narozdíl od kolegů z kapely se moje hudební začátky nepojí s žádným seriózním vzdělávacím institutem typu LŠU. Coby děcko jsem jen nesměle pofrkával na zobcovou flétnu z PVC, případně s ní třískal do všeho, co vydávalo nějaký zajímavý zvuk. Když to moji rodiče už nemohli vydržet, vrazili mi do ruky kytaru a nepustili mě na dvorek, dokud mi nevtloukli aspoň pět akordů a tři odrhovačky. Psal se rok zhruba '85 a já se postupně začal prokousávat zpěvníčky z Mladého světa, deskami Greenhornů, Hoboes, Kapitána Kida a dalšími poklady, které byly doma k dispozici. Přišla ale puberta a s ní neodvratné zjištění, že na kompozice Wabiho Daňka šestnáctiletá děvčata povětšinou jaksi neberou. Zabředl jsem tedy dočasně do folkových vod, což sice nepřineslo kýžený efekt, ale zase mi to přihrálo nové kamarády a s nimi hraní po hospodách, první pokusy o zpívaní vícehlasů a další materiál k experimentování.
Na začátku nového milénia jsem si - pravda, hlavně ze zvědavosti - koupil levnou mandolínu. Sice hrála jen o trochu líp než kráječ na houskové knedlíky, ale to mě neodradilo... Tou dobou už se mi hodně líbil bluegrass, takže jakmile jsem si odbrnkal všechny počáteční Red Haired Boye a Old Joe Clarky, začal jsem s ním otravovat svoje hospodské spoluhráče. Celkem to fungovalo, pořídil jsem si tedy trochu lepší nástroj a objel pár dílen.
Zjara roku 2008 jsem dostal nabídku hrát v právě vznikající kapele The Bee Line. Rozjel se kolotoč zkoušek, festivalů, klubů, jamů... Na konci roku 2011 se kapela rozpadla. Postupem času jsem zjistil, že mi hraní a zpívání chybí, takže když jsem dostal možnost stát se součástí Abalone, neváhal jsem ani chvilku.